Rumunské Karpaty

Výstava fotografií Pavla Klvače.

Rumunské Karpaty

Lístku majorány, / blízko rajské brány, / po zelené stráni / tři pastýři z kopce / ženou svoje ovce… Počátek balady Mioriţa (Jehnička), vyjadřující mytopoeticky světonázor rumunských pasteveckých krajů. Pro mnohé z nás tajemných krajin bájí a pohádek. Cesty do těchto končin Východu se tak pro nás vlastně mohou snadno stát útěky před Západem. Útěky k archaičtějším obrazům existence, než na jaké jsme si dávno zvykli u nás doma. Na pěšinách ke zchátralým útulnám na pomezí lidského světa a horské divočiny zde potkáme ovčáky zadumané v samotě hor, se stády daleko od usedlých jistot, v hlubokém sepětí člověka a otevřené krajiny. Najdeme hřbitovy ukončených vesnických příběhů, zbloudilé kdesi v lesním tichu, v dosahu pohřebních procesí a kostelních zvonů. Na cestách skrze karpatská údolí mineme cikánská koňská spřežení, zajatá do dnešních asfaltových autostrád, jedoucí proti času. Máme možnost obdivovat starobylá řemesla a nakupovat na místních tržištích, kde je k mání vše, co člověk k životu opravdu potřebuje. Můžeme putovat až k malovaným monastýrům, symbolům zbožnosti a klidu, lávkám nad propastí mezi zemí a krajinou nebes. A tak se sem, podobně jako polský spisovatel Andrzej Stasiuk, vydávám každým rokem znova a znova „hledat ono neustálé ´kdysi´, které je v mých končinách současností, neboť ´zítřek´ zde vlastně nikdy nenastává, jelikož zůstává v dalekých zemích zmámen jejich půvabem, přeplacen a možná prostě unaven. To, co má nastat, sem nikdy nedorazí, neboť je opotřebováno někde cestou a pohasíná jako svit daleké lucerny."

Pavel Klvač